Zázračný a tajemný mys Planka

Dva kilometry jihovýchodně od Rogoznice se nachází mys Planka (mys Ploča nebo Pločica) nejvýraznější část východního pobřeží Jaderského moře, které zeměpisně i klimaticky rozděluje Jadran na severní a jižní. Je to místo, na kterém se silně střetávají severní a jižní větry, cyklony a anticyklony, mořské proudy. Na mysu se lomí největší vlny Jaderského moře a vládnou nejtišší bezvětří, jaká si můžete představit. Vše toto vytváří gigantický přírodní špektákl, který se nenecháte ujít, protože něco podobného není možné vidět a zažít nikde jinde.

Tento mys dramaticky ovlivňuje povětrnostní podmínky v Dalmácii a zvláště v Rogoznici, na jejímž území kvůli tomuto vlivu během tří letních měsíců spadne kolem 60 mm srážek, téměř třikrát méně než v sousedních městech Splitu a Šibeníku.

Mys Planka a jeho působení se zmiňuje v nejstarších zachovalých popisech východního pobřeží Jadranu. Řeckým námořníkům byl známý pod názvem Diomedův mys již dříve než v 6. stol. př. n. l. Homér ve své „Iliadě“ dává tušit, že k němu po Trojské válce doplul sám Diomedes, jeden z největších hrdinů řecké mytologie a řecký historik Timaios již ve 4. stol. př.n.l. popsal neobvyklé přírodní anomálie, které způsobuje. Jeho popis povětrnostních podmínek nad Diomedovým mysem patří k nejstarším popisům nějakého meteorologického úkazu v evropské kultuře. O Diomedově mysu ve 3. stol. př.n.l. psal i řecký učenec, otec zeměpisu, astronom a matematik Erastoténes, zde se odehrává i jedna z důležitých epizod eposu o Argonautech a v 1. stol. je zmiňuje Plinius starší v „Přírodě“, prvním encyklopedickém díle evropské kultury.

Kostel sv. Jana se nachází na mysu Planka, v kamenité a pusté krajině a je chráněné náboženské dědictví. Byl postaven na počest zázračné události. Podle legendy loď, na které byl sv. Jan (trogirský biskup 1062) s králem Kolomanem, vedle mysu Planka, ztroskotala. Sv. Jan Trogirský zachránil všechny námořníky a náklad, zázračně chodil po moři a nenamočil si nohy. Kostel je orientovaný ve směru východ – západ, má obdélníkový plán s půlkruhovou apsidou, a před apsidou se nachází jednoduchý oltář na jedné noze. Kostel má charakteristiky gotického slohu, která se projevuje ve formě lomeného oblouku, a románskou tradici napovídají masivní příruby, a ještě starší předrománskou naznačuje rozložení vnitřních stěn s mělkými oblouky mezi lezeny. Masivní tvar, tloušťka stěn, které byly postaveny v případech. Církev se nachází více než 10 m od moře, nicméně vlny dosáhnou do ní, takže je vyložena destruktivnímu působení mořské soli. Kvůli své velikosti a rustiky kostel splynul s hrubými kameny.